Minerály Čada - Plastové krabičky, stojánky, minerály a šperky

Expedice Ural 2019

Ural 2019

Myšlenka vyrazit za nerosty na Ural se začala rodit zhruba před rokem. Můj kamarád se kterým vyrážím často na mineralogické exkurze provdal dceru za Rusa. Mladík pochází z Nižního Tagilu, tedy partnerského města Františkových Lázní a žije zde v Čechách již nějaký čas. Cíl expedici se tady přímo nabízel.

Samotný Nižnij Tagil je už sám o sobě mineralogickou baštou. Město založené zhruba před 300 lety má v současnosti asi 400 tis. obyvatel.Ve městě a jeho blízkosti se dodnes těží železné rudy a v provozu jsou hutě.

O rozvoj města se zasloužila dynastie rodiny Demidovů. Kteří zde otvírali první hutě. Počátkem 19. století byly ve městě a okolí objeveny také ložiska mědi, zlata a platiny a v neposlední řadě drahých kamenů. První zmínky o nálezech malachitu jsou z roku 1814. Těžba se rozběhla v dole „Mednorudyansk“. Hlubinou těžbu později doplnila těžba povrchová. Dodnes jsou v lomu patrné pozůstatky výdřev po hlubinné těžbě v sedimentačním pásmu, kde se malachit vyskytoval.

Vyrazili jsme tři „bohatýři“ já , Radek a Vašek.Přímý let Praha - Jekaterinburg trvá zhruba 4,5 hodiny. Ocitnete se na středním Urale, tedy severněji než Česko a v červenci vás čekají výrazně delší dny a kratší noci. Časový posun je 3 hodiny. Po přistání na letišti nás čekal Igor na dva týdny náš průvodce a šofér. On moc nemluvil, nejčastěji řekl jen „chreň“ což sice znamení „křen“, ale v ruštině je to výraz velmi nelichotivě hodnotící situaci či nějakou věc. Naložil nás do terénního UAZu a vyrazili jsme do Tagilu. Igor je dobrý šofér, hlavně později jsme ocenili jeho schopnost projet jakýmkoliv terénem. Naše první společná jízda, kdy podjížděl auta nezpevněnou krajnicí, nás zprvu trochu zaskočila, ale pak jsme si brzo zvykli.

V Nižním Tagilu jsme se ubytovali u Radkovo příbuzných a expedice mohla začít, tedy začít jste v Rusku je třeba se zaregistrovat na cizinecké policii, Rusko je policejní stát. Nebylo to vůbec jednoduché, když jsme zhruba po páté prošli kolem Kyrgyzů, Uzbeků a dalších nervózně postávajících cizinců ve frontě, významně na nás pomrkávali „vy také máte problémy, také ode dveří ke dveřím“, nakonec jsme to vzdali a zvolili „jinou“ cestu, prostě tak.

Prohlídka města a jdeme k muzeu, kde už na nás čeká „Guru Sergej“, tedy osoba se kterou se dopředu komunikoval celý program výpravy.Poslali jsme dopředu naše představy e mailem a Sergej vždy odpověděl „není problém, zařídím, všechno bude“ .Tomu já věřil tak na 30 % a to dávám vysoké hodnocení :).Záhy se ukázalo, že i těch 30% bylo moc. Prohlídli jsme muzeum, které je v jednom z bývalých potravinových skladů je to historická budova. Většina muzea byla mimo provoz, tak jen vcelku zajímavá výstava malachitu s historii těžby.

 

V dílně u Sergeje jsme domluvili exkurze na nejbližší dny. Sergej je umělec. Je sice také sběratel, ale je známý především jako výrobce Gorek. Gorky jsou typické „pyramidy“ , které jsou k vidění a k mání od letiště přes malý stánek ve městě. Těžko to popsat jinak, než navršená kupa z různých barevných nerostů. Nám se to může jevit jako neuvěřitelný kýč, ale pro místní je to nejvíc, je to hrdost na nerostné bohatství Uralu v Rusku jsou nesmírně populární. U Sergeje v dílně byly k vidění také rozpracované různé mozaiky z nerostů, což mě osobně přišlo mnohem zajímavější a hodnotnější.

Hned první večer objevujeme pár minut chůze od naší základny bar „Jáma“ příznačné označení pro non stop bar, ale velké překvapení uvnitř. Neuvěřitelně moderní bar s velkým výběrem lahvových piv z celého světa na čepu cca 8 místních piv a věřte nevěřte hned dvě piva se jmenují „České“ světlé a tmavé. Jdeme do toho a pít se dá, vzniká v místním pivovaru, je trochu nakyslé, občas proložíme vodkou (panáček za cca 10,- Kč) prostě jsme v Rusku.Po několika dnech jsme se stali malou místní raritou, dlouho neměli v baru hosty, kteří vypili tolik piva, domácí prostě pijí vodku a to vždy celou láhev na stůl a pak to jde rychle….

První exkurze v terénu

Je sobota a jdeme, opravdu jdeme pěšky na první lokalitu povrchový důl Mednorudyansk je na kraji města, kopeme v blízkosti starých výdřev a nacházíme drobné ploché malachity, větší kousek se najde jen jeden, později se rozhlédneme po lomu a v limonitech jsou občas také menší ledvinky malachitu, pijeme kvas a jíme slaninu, je vedro a den se naklání. Balíme vzorky a vyrážíme zpět cesta zpátky byla krutá, ale první den přinesl naději, že bude jen líp.

Další den překvapení je neděle a „kousek“ odtud tak 160 km, což je v Rusku opravdu kousek se kope na křemenné žíle. Změna plánu po telefonátu od kolegů sběratelů, tak vyrážíme. Jsme ve městě Berezovskij. V provozu jsou zde stále dvě šachty na těžbu zlata. Máme slíbenou turistickou prohlídku s fáráním, zatím netušíme, že vše bude jinak. Zlato se v oblasti těží od poloviny 18. století, zastavujeme u památníku nálezu prvního zlata. Pokračujeme do lesů, míjíme haldy písku z povrchového propírání při hledání zlata, prodíráme se cestou necestou oceňujeme Igora, projede prostě všude. Zastávka je v blízkosti šurfů (průzkumné šachtice). Je zde i několik povrchových výkopů a také kolegové sběratelé, zpráva se rychle rozšířila. Při hledání zlata, které je vázané na křemenné žíly se občas narazí i něco jiného. Tentokrát jsou to údajně turmalíny verdelity. Mladý sběratel už také ve své jamce vítězoslavně zvedá ruce a ukládá vzorky na kterých jsou opravdu krystaly verdelitů. Vyhrneme rukávy rozdělíme úlohy a také otvíráme křemennou žílu. Masivní křemen občas dutinka, po turmalínu ani památka. Rusové obdivují naše tempo a výkon, ale nic není.Blížíme se výkopem k místu, kde turmalíny „padají“ . Mladý muž zjevně uspokojen nálezy opouští jámu, prokopáváme se k drobným odžilkům a něco se objevuje, drobná odměna za celodenní práci, turmalíny se později ukážou až po chemickém očištění v kyselině šťavelové. Ještě rychlá exkurze po okolích malých lomech a výchozech – bez výrazných nálezů.

Následující den jedeme pouze nedaleko Tagilu na lokalitu nazvanou Garbunovo. „proskákali“ jsme se autem lesem a pasekou, v okolí je vidět celá řada starších výkopů. Poprvé se přidává „expert“ Kosťa. Označení expert, jak se ukázalo, bylo vskutku na místě. Kosťa je strýc Pepin z Postřežin. Nezavře pusu, neustále vykládá,historky přibývají, se vzorky je to však bída. Kopeme, kopeme a nic. Kosťa krokuje, rozměřuje rukama kudy určitě žíla vede a nic. Tentokrát jsme se vyšli naprázdno.K zastižení měla být žíla křemene prasemu s azbestem na povrchu. Je zajímavé, že okolí vypadalo trochu tak jako naše vltavínová naleziště na jihu Čech. Všude rozkopáno na rozdíl od našich kopáčů si místní vyrobili improvizované posezení a místo pro uvaření čaje, zjevně je nikdo nenahání. I my jsme se stali od této chvíle nelegálními kopáči, v Rusku se jim říká „uchytniky“.Zkusili jsme vylepšit situaci návštěvou okolních zlatých rýžovišť. Úplně se také nezadařilo, nechtěli nás nikam pustit, prohlíželi jsme tedy promývací stroje pouze zpovzdálí.

Příští den jedeme hledat krokoity. Krokoit je poměrně vzácný sekundární minerál ze skupiny chromátů. Na světě není příliš mnoho nalezišť a poprvé byl popsán r. 1766 právě na lokalitě Berjozovskij důl. Ráno přibalíme elektrocentrálu a sbíjecí kladivo a jede se. Lokalita je opět uprostřed lesa, šurf je hluboký cca 10 metrů a na dně je rozrážka do chodby. Dobrovolně se ujímám funkce strojníka a obsluhuji vrátek. Hoši dole těží a já vytahuji vzorky a třídím, komáři neuvěřitelně obtěžují, ale tentokrát je co balit a ukládám vzorky do krabice. Večer jsme spokojeni a těšíme se na pivo do „Jámy“.

Dnes se jede na „vlasatiky“. Křemeny s vrostlicemi rutilu a turmalínu slibuje Kosťa. Cesta je tentokrát trochu náročná a nekonečná složitým terénem a zcela rozbitou cestou. Místní jezdí sbírat na lokalitu v zimě. Nedaleko lokality uprostřed hlubokých lesů je vesnice Ust - Tiskos přes kterou vede trať. Jeden vlak ráno, druhý večer. Vše se naloží do vlaku a na saních dopraví na lokalitu. Na místě nás přivítal, tentokrát zamaskovaný šurf, my však budeme hledat z povrchu, Kosťa opět přesně ví, kde je žíla s křemenem. Okolí je neskutečně překopáno, co je však zarážející, nikde na povrchu žádné indicie. Jdeme na věc, nasazujeme techniku, narážíme na drobné odžilky, bez dutin. Tvrdá práce celý den, výsledek naprosté nic. Kosťa se dušuje, zase vyměřuje, krokuje, kudy žíla povede pak se chytá za hlavu a polyká nějaké tablety, známe už své pappenheimské, přijímáme to v klidu. Balíme bez jediného vzorku čeká nás dlouhá cesta nazpět.

Murzinka

Víkend na Murzince. Murzinku zná snad každý opravdový sběratel nerostů, je to skutečný pojem, naleziště naopak neskutečných minerálů. Ráno se zastavujeme pro zásobu vodky (Igor ví přesně kde nejlépe nakoupit), chceme také koupit maso na šašlik, samotný nákup masa byl také zajímavý. Zastavujeme na konci města u dosti podivného dvojobchodu . V jedné části nás chvíli pozoruje prodavačka a když se nic neděje a vypadá to, že odjedeme, vyjde ven. „Já jsem tady také od masa“ a už se hrne otevřít sousední místnost. Po mase ani památka, za chvíli vytahuje odkudsi vcelku pěkné maso vybereme, zaplatíme a ještě dokoupíme pivo a vyrážíme. Dnes jste z Tagilu na Murzince za hodinu, ještě před cca 35 lety jel autobus po rozbité cestě hodin 8. I tak se místy zcela nepochopitelně ztratí na pár kilometrů asfalt a pak se zase objeví a jede se dál.Vystupujeme před polorozpadlou sice zděnou, „dačou“ Sergeje, přece říkal, že má na Murzince zděný dům. Okna utěsněná mechem a sklo téměř žádné. Radek projevuje určitou skepsi k naší nocležně i Vašek který zažil ledasco tvrdí, že autobusová zastávka v bulharských horách skýtá větší komfort.

Obhlídneme muzeum minerálů je v kostele. Ujme se nás geolog, dobře zná poměry na řadě šurfů v okolí fáral. K vidění jsou moc pěkné vzorky, i když nejlepší samozřejmě byly postupně odvezeny do Moskvy a Petrohradu. Murzinka a okolí je pegmatitový ráj. Těžba drahých kamenů zde započala již v polovině 17. století. Topazy, akvamaríny a ametysty v současnosti jednoduché nalézt není, jak se záhy přesvědčujeme.Odpoledne jedeme kousek za vesnici na ametystový šurf. Za chvíli se ukáže, že se jedná se především o atrakci pro turisty a nálezy křemenů jsou spíš výjimečné, tedy i my nic nenalézáme. No nevadí je před námi večerní program šašlik a moře vodky. Debata se táhne dlouho do noci a ruští kolegové postupně usínají dopíjíme vodku z oprýskaných plecháčků a připisujeme s v disciplíně „pití vodky“ drobné vítězství.

Ráno sbíráme síly a přesouváme se na Mokrušu, nedalekou lokalitu proslavenou nálezy topazů. Komáři mají opět svůj den a útočí s nebývalou silou. Kosťa nás zavedl k žilce s jednoduchým pegmatitem a dobýváme moriony s živcem a slídou, taková místní klasika. Kluci obhlídli okolí a našli jeden menší krystal akvamarínu. K večeru zabalíme vzorky a domlouváme se na návratu do Tagilu, zítra pojedeme do muzeí v Jekaterinburgu.

Dopoledne navštěvujeme sídlo nějaké kompanie, která krom jiného, v okolí těží demantoidy. Sergej zjevě shání podporu pro svůj projekt. Odtušili jsme, že má vizi vytvořit v Murzince jakýsi mineralogický skanzen „západního stylu“. Vidíme to však podle dosavadních zážitků spíše dost skepticky.Docela se mu nejspíš hodilo, že jsme byli zrovna po ruce, jako argument: „podívejte už sem jezdí sběratelé i z Čech“.Konečně došlo na muzea vzorky excelentní. První moderní expozice, druhé trochu archaické z toho dýchla zase trochu nostalgie, hlavně z dřevěných vitrín. Začíná pršet, asi poprvé za dva týdnu co jsme zde. Rychlá prohlídka historického centra Jekaterinburgu fotíme se ohromného „balvanu“ rodonitu u řeky a jedeme večer nazpět do Tagilu.

Dnes poslední exkurze v terénu, v okolí navštěvujeme lom. Kde se údajně nachází zlato, bez nálezu, snad jen kusy listvenitu. Listvenit je zelená hornina, kterou používají výrobci Gorek často jako její fundament, mimochodem listvenit je skutečně indikátorem přitomnosti zlata.Lokalita magnetitu měla být snadno k nalezení nedaleko. Běháme po lese, vyptáváme se „bábušek“, které z lesa jdou s prázdnou houby nerostou je sucho snad jen jahody a maliny, nic nevědí. Kosťa opět „řádí“ Telefonuje na všechny strany, vybíhá do lesa a nazpět, vzdáváme to. Vypijeme zásoby piva a znavení poledním sluncem a samozřejmě i pivem usínáme u auta. Zhruba za dvě hodiny se Kosťa vrací s vítězoslavným úsměvem.Našli rádcové moji našli“.  Prodíráme se houštím a uznáváme, že lokalita je pěkně ukrytá, po čase narazíme na nevelký výkop, kde jsou v hornině k nalezení spousty krystalů magnetitu.

Poslední den před odletem jsem zasvětili čištění a třídění vzorků. Můžeme vzít na palubu jen 5 kg na osobu na to budeme mít „bumážku“ potvrzení z obchodu, že jsme nerosty nakoupili. Jak se později ukazuje ani oficiální potvrzení není záruka toho, že kameny provezeme bez problémů. Po drobných etudách na letišti přeci jen kameny naložíme a letíme společně do Čech. V letadle hodnotíme výpravu jako velmi příjemný výlet za nerosty, snad jen některé lokality nám přes původní slib zůstaly nepřístupné. Smaragdy v Malyševu, fárání do zlatodolu v Berjozovsku. Člověk však nemá být nevděčný, i tak jsme viděli opravdu hodně zajímavého a třeba se ještě někdy na Ural vrátíme…

 

 

 

Červenec 2019

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Gopay bannery barevne Mastercard Visa