Expedice na Slovensko květen 2026.

Stejně jako před dvěma roky jsme vyrazili s Karlem, Radkem a Vaškem na Slovensko. Tentokrát pronajatým Peugoetem Rifter. Na první pohled vcelku dost velký na podobnou expedici, nakonec tak tak stačil. Vyrážíme v neděli a jedem nejprve do Zlatých Hor. Ubytovat, večeře, pivko a jít spát ráno brzo vstáváme. Vrátný si nás druhý den zkoumavě prohlíží, nakonec závoru zvedne a posílá nás dál. Tentokrát se jde rychle na „věc“. Před dvěma lety proběhla dlouhá diskuse, ale dnes rychle převléknout a vyzvedává si nás horník v terénním voze. Tako způsob fárání je pro mě dobrý, nikoliv kvůli pohodlnosti, ale já trpím závratěmi a šplh po žebřících mi vskutku nedělá dobře. Vyrážíme směr revír Zlaté Hory západ. Klesáme šnekovitou štolou na úroveň F. Nikdy mě nenapadlo, že se nakonec podívám ke „Zlatému sloupu“, což je ikonická akumulace zlata a polymetalických rud táhnoucí se stovky metrů napříč tímto revírem. Vyfáráme začíná pršet a my vyrážíme směr východ. Cesta na Slovensko byla nesmírně komplikovaná, zavřený tunel způsobil dopravní kolaps a tak postupně zkoušíme různé objezdové trasy. První nevyšla, druhá také nic moc a k večeru po více jak 250 km najetých navíc dorážíme do Ĺubetové. Vyřizujeme nocleh a ještě jedeme navštívit Stana, který nás bude od zítřka provázet. Prohlédneme pár zajímavých vzorků, později v hotelu pivko a spát. V noci hrozná bouřka leje jako z konve. Tak trochu děs, jak bude nazítří. Další den leje už od rána. Dorážíme do lomu v Maglovci. Právě se střílí čekáme, pijeme kávu, čekáme a co chvíli vyhlížíme z okna. Pořád leje. Nedá se nic dělat jdeme v pláštěnkách, rozptýlíme se polomu a uvidíme zda někdo z nás narazí na zajímavé vzorky. Zdá se, že ke špatnému počasí, se přidá i sběratelský neúspěch. Hledáme Karla a Stana, nějak se nám ztratili z dohledu. Aby ne. Našli místo, kde jsou fantastické fakolity. Balíme desítky vzorků a nedbáme nepřestávajícího deště, plníme bedny, první sběratelská horečka právě vypukla. Další den nás čeká lom Vechec. Známá lokalita tridymitu. Je také po odstřelu a vzorky jsou pěkně opršelé. Myslím, že každý nacházíme vcelku slušné zástupce pro tuto lokalitu, některé vzorky jsou spolu s kalcitem. Odpoledne se přesouváme do lomu Slanec. V lomu se těží andezity, chvilku se rozkoukáváme a po chvíli je jasné, že alespoň dneska narazíme na chalcedony téměř na každém kroku. Rozcházíme se a každý si „opečovává“ nějaký ten svůj balvan, ze kterého lze získat zajímavé hroznovité chalcedony a ne jen ty. Hojný je také kalcit a křemen. Já jsem na pěkné kalcity štěstí zrovna neměl, ale kluci nacházejí velmi estetické vzorky. Ubytováváme se nedaleko Herĺan. Stano nám ukáže lokalitu s myslím velmi pěknými obecnými opály. Na 20. hodinu je ohlášená erupce herĺanského gejzíru. Přijíždíme přesně, ale gejzír zatím jen trochu bublá v trysce uprostřed bazénku, který je kolem vybudovaný. Jsme tu prakticky sami, jen s polskou rodinkou, trochu „naspídovanou“ neustále kroužící kolem bazénu. V půl deváté gejzír začíná chrlit vodu postupně až do 15 metrů. Není to jen vizuální zážitek, ale také čichový. Voda tryská z vrtu hlubokého více jak 400 metrů, vyhloubeného v 80tých letech 19tého století každých cca 36 hodin. Herĺany byly ještě do poloviny 20tého století lázeňské město. Po válce lázeňství zaniklo. Nazítří jedeme do Košic. Navštěvujeme Štátný geologický ústav Dionýza Štúra. RNDr. P. Bačo nám povyprávěl a ukázal řadu zajímavostí ze Slánských vrchů. Kupuji za pár € několik vzorků z lokalit, kam se nestihneme podívat. Prohlížíme také drahé opály z nově objevené lokality. Obzvláště jeden vzorek je vskutku unikátní, na koupi takového vzorku nemáme momentálně asi nikdo z nás. No alespoň pokochat.  Zastavíme se na malou chvíli ještě na haldičce v revíru Zlatá Baňa. Je to rychlovka, přesto několik vzorků s antimonitem nacházíme.

Přesun k Jelšavě do známého hotelu „Hrádok“. Stíháme poslední prohlídku v nedalekých „Ochtinských aragonitových jeskyních“. Už jsem tu na prohlídce byl, ale vyplatí se podívat znovu výzdoba je vskutku unikátní. V pátek se přesouváme do Hnúšti. Zase prší, ale je teplo. Jdeme se představit a převlékáme se do dolu. Zprvu jdeme štolou a pak nás vede ředitel přímo na čelbu, kde se těží magnezit. První žebříky sice jen 4 ošívám se, přesto  je vylezu, nejsem prostě lezec. Těžba mastku a mastkové břidlice již neprobíhá, tak jen bereme vzorek čistého mastku, jako připomenutí. Protože se netěží mastkové břidlice, je šance na nález pěkných pyritů mizivá. Cestou zpátky padne návrh zkrátit cest po žebřících je to „jen“ 30 m. Nejdu, vracíme se tedy zpět cestou, kudy jsme přišli. Na povrchu na haldě zkoušíme štěstí, nicméně nic mimořádného nenacházíme. Jedeme do Čech, nocleh v Uherském Brodě. Večer tataráček a plznička. Poslední den se zastavíme v Brně na mineralogické burze. Já jezdil na burzy vystavovat více jak 35 let. Tak si to užiji také z druhé strany. K vidění jsou orgonity, živá a mrtvá voda a co mě osobně zaujalo vílí prach. Překvapivě taky nějaké nerosty. Vílí prach tedy rozuměj prach z víl no budiž. Odpoledne jedeme domů. Díky Karlovi za to, že všechno vymyslel a zařídil Radkovi, že spolu s Karlem cestu odřídil Vaškovi, že mi dělal na zadním sedadle výborného společníka.

 Františkovy Lázně květen 2026